ODDĚLENÍ BICÍCH NÁSTROJŮ – PŘÍPRAVA NA KONZERVATOŘ

Oddělení bicích nástrojů naší ZUŠ má kompletní know-how, bohaté zkušenosti a veškeré vybavení pro přípravu svých žáků k přijímacím zkouškám na konzervatoř. Drtivá většina konzervatoří v ČR je tzv. klasických. To znamená, že jsou primárně zaměřeny do oblasti symfonické, operní a jiné, takzvané vážné hudby. Jazz a rock se zde studuje spíše okrajově. To je sice v jistém rozporu se zájmy mnoha současných mladých lidí, nicméně – tuto situaci nemůžete ani vy ani my nijak ovlivnit, a proto z ní vycházejme jako z dané skutečnosti.

jkgo Není neobvyklé, že do našeho oddělení přicházejí zájemci o studium na konzervatoři. Se slovem „konzervatoř“ bývá spojeno mnoho mýtů, dezinformací a omylů.
Lidé například snadno zaměňují pojmy „lidová konzervatoř“ a „státní konzervatoř“. Zatímco to první je jakási „hudebka pro dospělé“ (jejíž úroveň sice může dosahovat vynikající kvality, ale neslouží k získání kvalifikace pro budoucí povolání), státní konzervatoř je institucí, jejímž vystudováním se člověk stane „vystudovaným muzikantem s papírem v ruce.“ Studium na státní konzervatoři trvá 6 let s maturitou ve 4. ročníku.

Mnoho nesprávných přístupů ke studiu na státní konzervatoři souvisí i se zkreslenými představami o její náročnosti. Jeden extrém je – „na to nikdy nebudu mít, vždyť toho ještě umím tak málo.“ Vůbec není nutno jít k přijímacím zkouškám jako mistr bicích nástrojů. Jednoduchý ale dobře nacvičený „program“ dokonale umožní zkušeným pedagogům rozpoznat nadání uchazeče. Na druhé straně – přístup: „Hraji v rockové kapele, zkusím jít na konzervatoř, protože mne nebaví matematika“ – zaručuje pro obě strany (vyučující i studenta) mnoho krušných chvil a zklamání. Pokud jste stále na pochybách, možná vaše rozhodování zjednoduší informace že:

Pro hráče na bicí nástroje je po celou dobu studia povinný klavír!
Tento – první z řady videoklipů – zcela odpovídá realitě.

Kliknutím na obrázek se spustí přehrávání videa.

klavir

Stále do toho chcete jít? Pak je nutno zvážit několik aspektů, položit si několik otázek:

PROČ CHCI JÍT NA KONZERVATOŘ?

baker Odpověď – „protože mám rád hudbu“ nestačí. Hudbu můžete mít rádi (možná ještě raději než profesionální hudebník) i jako zubař nebo programátor. Pro hraní v rockové kapele nepotřebujete mít hudební vzdělání. Otázka by měla znít – čím budu, až konzervatoř vystuduji? „Papír“ absolutoria vás opravňuje ucházet se o místo v symfonickém, operním nebo operetním orchestru. Můžete učit na konzervatoři nebo na základní umělecké škole a podobně. Pokud vás nic z toho naprosto nezajímá, radím – studujte jinou školu a ne klasickou konzervatoř.

Odpověď – „chci hrát profesionálně jazz nebo rock“ je také na pováženou. Mnohem přímočařejší cestou je, vystudovat specializovanou školu. V ČR je jí například „Konzervatoř  a Vyšší  odborná škola Jaroslava Ježka“, na níž se studuje hlavně bicí souprava.

timpanist Na klasické státní konzervatoři – například té ostravské – vás bude od studia soupravy zdržovat mnoho jiných povinností: Teorie klasické hudby a hra na nástroje které popisuji v následujících odstavcích. Mnozí si tento fakt nechtěli připustit. Je pak smutné číst (v tisku a na různých fórech) hlupácké „zpovědi“ absolventů a nedostudovaných studentů konzervatoře, kteří se zde „vyskytli“ ale „nic jim nedala“, nebo v životopisech jmenují všechny možné své soukromé učitele s výjimkou těch z konzervatoře,  za kterou se stydí. Otázkou je, proč tedy zbytečně zabírali místo na škole určené k výuce klasických hráčů. Lidově řečeno: Chceš být kuchařem? Nelez na „strojárnu“!

 

Pokud si ještě stále myslíte, že státní konzervatoř klasického typu je pro vás to pravé, měli byste vědět následující:

JAKÉ BICÍ NÁSTROJE BUDU STUDOVAT NA KLASICKÉ KONZERVATOŘI?

Odpověď zní: Bicí soupravu jen částečně. Ano, je potřeba kvalitní průpravy hráčů do muzikálových divadel a pro hru různých fúzí klasiky a jazzu v symfonických orchestrech. Ano, je třeba dobrých učitelů základních uměleckých škol. Ale jak uvidíme níže, bicí souprava je jen jedním z mnoha bicích nástrojů, které se zde probírají. Nyní se seznámíme se všemi hlavními „odbornostmi“ studia:

 

- Melodické bicí nástroje (marimba, vibrafon, xylofon atd.) jsou z jedněch nejobtížnějších specializací bubeníka. Jejich studium předpokládá orientaci na klaviatuře, znalost hudební nauky a harmonie a dobré čtení not „z listu“. Budete se učit hrát stupnice, akordy, etudy a přednesové skladby. Zde můžete nahlédnout „do kuchyně“ hráčů na tyto nástroje. Kliknutím na příslušný obrázek se spustí přehrávání videa.

marimba   vibes xylophone  
MARIMBA  VIBRAFON XYLOFON

 

- Symfonické tympány jsou „královským nástrojem“.  Jejich ovládání předpokládá dobrý hudební sluch, kvalitní techniku rukou a znalosti hudební nauky a harmonie, nebo alespoň (přinejmenším) intervalů. Na konzervatoři budete studovat technická cvičení, etudy a přednesové skladby – například s doprovodem klavíru. Studenti působí jako tympánisté ve školních orchestrech. Zde se s různými způsoby využití tohoto nástroje na klasické konzervatoři můžete seznámit ve videoklipech.  Jejich přehrávání spustíte kliknutím na příslušný obrázek.

timpani_solo timpani_a_piano tympany_v_orchestru
TYMPÁNY: KONCERTNÍ ETUDA TYMPÁNY: PŘEDNES S KLAVÍREM TYMPÁNY V ORCHESTRU

 

- Malý buben (jedná se o buben který není součástí bicí soupravy) se vyučuje zpravidla dvěma směry: Buď jako klasický malý buben, nebo jako tzv. rudimentální malý buben. Popis odlišností obou směrů by zde zabral mnoho místa. Pro první informaci snad postačí vágní upřesnění, že zatímco první směr se používá spíše v dechové a symfonické hudbě, druhý můžeme slýchat spíše v jazzu a také v souborech nazývaných „drum corps“. Zde se tedy s různými způsoby hry na tento nástroj  můžete seznámit ve videoklipech,  jejichž  přehrávání spustíte kliknutím na příslušný obrázek.

maly_buben_s_klavirem

rudimentalni_etuda

maly_buben_klasicka_etuda
MALÝ BUBEN:
PŘEDNES S KLAVÍREM

MALÝ BUBEN:
RUDIMENTÁLNÍ ETUDA

MALÝ BUBEN:
KLASICKÁ ETUDA

 

- Multipercussion. Pod tímto názvem si představujeme (někdy až do bizarnosti) rozličné sestavy bicích nástrojů. Skladby pro tyto sestavy se na konzervatoři studují a hrají jako multipercussion solo, nebo jako multipercussion s klavírem. V symfonické praxi pak bývají  součástí moderních skladeb takzvané vážné hudby. U přijímacích zkoušek multipercussion zpravidla prezentovány nebývají. Kliknutím na příslušný obrázek se spustí přehrávání videa.

multiperc_solo multiperc_a_klavir multi_s_orch
MULTIPERCUSSION
SOLO
MULTIPERCUSSION
S KLAVÍREM
MULTIPERCUSSION
V ORCHESTRU

 

- Perkuse. Pod tímto názvem si zpravidla představujeme velmi početnou „rodinu“ etnických bicích nástrojů a dalších „cingrlátek“, i když toto slovo je v zahraničí vnímáno spíše jako označení všech bicích nástrojů. Nejdůležitějšími nástroji jsou zde djembé, bongó a conga, ale i claves, maracas či cabasa. Hra na tyto nástroje zpravidla nebývá vyučována v rámci hlavního předmětu, ale většinou během nácviku skladeb pro větší skupiny hráčů v komorní či souborové hře. U přijímacích zkoušek vetšinou prezentovány nebývají. Kliknutím na příslušný obrázek se spustí přehrávání videa.

conga batucada djembe
PERKUSE –
CONGA SOLO
PERKUSE
V SOUBORU
KONCERTNÍ SKLADBA
PRO PERKUSE 

 

- Orchestrální bicí nástroje, zejména velký buben, párové činely a triangl – stejně jako perkuse – pohříchu nebývají těmi nástroji, které jsou na konzervatoři předmětem klasifikace z hlavního oboru. Vyučovány bývají spíše v rámci výuky orchestrálních partů, na hodinách komorní a souborové hry, ale samozřejmě také učitelem hlavního oboru. Na ročníkových zkouškách však nebývají „hlavní hvězdou večera“, nicméně – studenti si jich užijí při orchestrální hře ve školním symfonickém orchestru a v dalších tělesech. Patří sem samozřejmě i tympány a melodické bicí nástroje, ty se však probírají zvlášť. U přijímacích zkoušek zpravidla orchestrální bicí nástroje prezentovány nebývají. Kliknutím na příslušný obrázek se spustí přehrávání videa.

orchestralni_solo           orchestralni_bici_v_orchestru
ORCHESTRÁLNÍ BICÍ SOLO           ORCHESTRÁLNÍ BICÍ V ORCHESTRU

 

- Bicí souprava bývá na klasické konzervatoři častým jablkem sváru. Oč víc profesoři studentům „nakládají“ z jiných specializací, o to víc studenti jdou tam, kam je „srdce táhne“. Nicméně – i tento nástroj je důležitou součástí výuky, jak již bylo výše napsáno. Metalová kapela na pódiu koncertního sálu konzervatoře sice obvykle nezní, ve videoklipech se však můžete seznámit alespoň s některými cestami, jak lze bicí soupravu „propašovat“ i na půdu této školy. Kliknutím na příslušný obrázek se spustí přehrávání videa.

playalong koncertni_etuda jazzcombo
BICÍ SOUPRAVA:
PLAY ALONG
BICÍ SOUPRAVA:
KONCERTNÍ ETUDA
BICÍ SOUPRAVA:
JAZZOVÉ COMBO

 

Pokud vás úctyhodný seznam nástrojů stále ještě neodradil, budete potřebovat vědět:

CO MUSÍM UMĚT K PŘIJÍMACÍM ZKOUŠKÁM?

Na otázku co je třeba znát z hudební nauky, intonace, dějin hudby a další teorie vám nejlépe zodpoví specializovaní učitelé naší ZUŠ. K užitečným „vymoženostem“ u nás tradičně patří speciální skupina žáků hudební nauky – tzv. přípravka na konzervatoř.
Zde se budeme zabývat výhradně tím, co po vás u „přijímaček“  budou chtít profesoři bicích nástrojů.
Jedním extrémem bývá zcela nepřipravený uchazeč typu: „Tak tady mne máte, zjistěte si, co ve mně dřímá.“ To je sice hezké, ale je dobré mít alespoň něco připraveno, aby zkoušející měli možnost uchazeče poznat. Žádné „testy talentu“ (pro lidi kteří ještě nedrželi v rukou paličky) zde dosud neexistují.
Druhý extrém je „cvičená opička“. To je uchazeč, který má nacvičen například program na úrovni maturanta, program o několik úrovní výše, nežli je jeho skutečná hráčská dovednost. Nešťastník, jenž rok v kuse dřel stále tutéž skladbu, dokud se ji nenaučil. Nic jiného neumí, jeho um nemá široké a pevné základy. Ohromí své zkoušející a zároveň je tak trochu oklame. Mnohdy totiž jeho výkon bývá zároveň jeho životním maximem. Někdy je „cvičená opička“ zkušenými profesory prohlédnuta, jindy ne. Ale co pak s tímto žákem dělat celých 6 let? Co jiného, než zpátky k základům. A to bývá často utrpením pro všechny zúčastněné. Nejlépe je přijít ke zkouškám s programem nepřekračujícím skutečnou úroveň uchazeče. S programem snazším, ale precizně nastudovaným. Nyní k dění na přijímacích zkouškách:

- Rytmický diktát. Zkoušející zatleská rytmický motivek, který uchazeč  tleskáním (nebo jakkoli jinak) přesně opakuje. Učitel hraje čím dál tím delší rytmické sekvence tak dlouho, dokud se nezačnete plést. Tak pedagog spolehlivě zjistí, jaká je hudební paměť zájemce o studium.

- Hra etud nebo přednesových skladeb. Uchazeč si připraví krátký program. V něm bývá zpravidla obsažena etuda pro malý buben. Například na ostravské konzervatoři byla pro tyto účely doporučována etuda č. 56 z publikace „Etudy pro malý buben“ českého pedagoga Josefa Tuzara.

 

Pokud byla pro zájemce o studium příliš obtížná, mohl zahrát libovolnou jinou. Často také – na konzultacích předcházejících přijímacímu řízení – profesoři konzervatoře vhodnou skladbu doporučí. Nezřídka pak uchazeči hrají etudu napsanou zkoušejícím právě pro účely přijímacích zkoušek. Pokud má uchazeč možnost přípravy na tympány nebo některý z melodických bicích nástrojů, je velmi žádoucí aby zahrál i na tyto nástroje – buď sólově, nebo s doprovodem klavíru. Klavíristu si může přivést svého, nebo si jej vyžádat na konzervatoři kde jsou zpravidla pro tyto účely k dispozici vynikající profesionálové. Výběr repertoáru je libovolný, nebo konkrétní škola navrhuje etudu která by dle jejich mínění nejlépe prověřila vlohy zájemce o studium. U tympánů je tedy možno zahlédnout v požadavcích Etudu č. 33 z publikace „Pauken“ jejímž autorem je Eckehardt Keune.

 


Uchazeč může samozřejmě předvést své umění ve hře na bicí soupravu. Zde se zpravidla sahá ke hře nejrůznějších etud a cvičení z libovolné školy. Hra s nahrávkou – tzv. play along je jistě hodnotnou prezentací dovedností. Je třeba však dopředu zjistit, zda škola má pro tuto produkci technické vybavení. To, že combo, malý mixpult a sluchátka byly samozřejmostí u vás na „hudebce“ ještě neznamená že je naleznete u zkoušek na konzervatoři.
Zvát svoji rockovou či jazzovou kapelu ke zkouškám opravdu nedoporučuji. K tomu není čas a prostor, technické vybavení a často ani vůle zkoušejících. Kdyby každý uchazeč zval ke zkouškám svoji kapelu, brzy by se z nich stal festival – se všemi obtížemi pro tyto akce tak typickými.
Rozhodně se však nesetkává s nevolí, předvede-li zájemce o studium že ovládá hru na jiný nástroj než bicí. Například klavír. Krátká skladbička pomůže přesvědčit zkoušející, že před sebou nemají „jen“ bubeníka, ale všestranného muzikanta, který na konzervatoř patří.

- Technika a rytmus. Uchazeč může být libovolným zkoušejícím vyzván, aby předvedl svoji technickou úroveň – většinou na malý buben – zahráním libovolné techniky. Například tlačeného víru. Na mnoha zkouškách také bývá předmětem prověřování úrovně posluchače hra z listu – uchazeč hraje krátkou rytmickou sekvenci z not, které mu zkoušející bez přípravy předloží. Často také tzv. rytmická stupnice. Zpravidla každý zkoušející má jinou představu, co by tato „rytmická pyramida“ (jak se také někde říká) měla obsahovat. Domnívám se, že nic nezkazíte, když budete umět zahrát toto:

 

Doporučuji však – pokud možno – zkonzultovat rozsah této látky s budoucím zkoušejícím. Bohužel, i v našem oboru člověk naráží na lidi zarputile trvajících na právě té jejich „jediné správné“ variantě. 

buddy_rich Všeobecné znalosti z oboru. Bývá zcela na libovůli a náladě zkoušejících, jakou otázku zkoušenému položí. Může to být dotaz doplňující testy z hudební teorie. Ta sice bývá zpravidla zkoušena mimo prostory oddělení bicích nástrojů jinými profesory, nicméně – dotaz typu „kolik křížků má A dur“, nebo „co znamená ritardando“ – naprosto není neobvyklý. Často bývá skličující, když uchazeč nedokáže reagovat na výzvu „jmenujte významné světové hráče na bicí nástroje.“ Jak mají zkoušející uvěřit skutečnému zájmu uchazeče o bicí nástroje (když předtím ještě navíc nevalně zahrál připravenou látku), který si nějaký takový dotaz dokázal vzpomenout jen na jméno bubeníka z lokální rockové kapely. A co Dave Weckl? Mike Portnoy? Evelyn Glennie? Gary Burton? Steve Gadd? Buddy Rich? Ani jeden? Opravdu vás zajímají bicí nástroje?

Ještě stále jste odhodláni do toho jít? Pak byste měli vědět: 

PROČ A JAK ZÍSKAT KONZULTACE U PROFESORŮ KONZERVATOŘE?

Pokud nenavštěvujete ZUŠ kde vyučuje učitel perfektně zasvěcený do požadavků k přijímacím zkouškám, je radno oslovit své budoucí zkoušející s prosbou o tzv. konzultace. Výbornou příležitostí k tomu bývají tzv. dny otevřených dveří konzervatoří. Konzultace v žádném případě není žádný neférový krok! Zde se nejedná o snahu vyzvědět tajné informace vedoucí k vašemu zvýhodnění před ostatními uchazeči. Vůbec ne! Konzultace jsou zcela čestným prostředkem získání informací o tom, co byste si měli na zkoušky připravit. Váš budoucí zkoušející vás upozorní na eventuální chyby v držení paliček či technice hry a poradí s výběrem vhodného repertoáru.
Konzultace mají jedinou jakousi... nevýhodu. Pokud vás profesor konzervatoře upozorní na nějakou chybu ve vaší technice – například fatálně špatné držení paliček – a vy u zkoušek někdy za půl roku tuto chybu „předvedete“ ve vší její ostudnosti znovu, vystavujete se nebezpečí, že si zkoušející uvědomí vaši nepoučitelnost. Bude vědět, že se vaším přijetím vystavuje nebezpečí, že po přijetí s vašimi zlozvyky tak jako tak „nehne“. Že jste už nyní na maximu svých hráčských schopností.
Jednorázové konzultace bývají – pokud vím – bezplatné. Jsou-li však později už pravidelnou docházkou k profesoru konzervatoře, je to spíše soukromé studium. To obvykle zadarmo nebývá.

Jestli stále ještě vytrvale čtete tyto řádky a nevzdali jste to někde v polovině, je čas na poslední rady:

PROČ SE NEBÁT PŘIJÍMACÍCH ZKOUŠEK?

A proč ano? Profesoři u zkoušek – podobně jako lékaři – už viděli a slyšeli prakticky vše. Nic horšího než ne-přijetí se vám nemůže stát. Zkoušky jsou spravedlivé a důstojné. Nikdo na nikoho nekřičí, neponižuje, neposmívá se, nenadržuje, nekřivdí. Pokud by se vám to na nějaké konzervatoři u nějakého profesora náhodou stalo – chtěli byste pak s takovýmto hlupákem strávit 6 let? Dobře že se projevil hned u zkoušek, vlastně – i vy si zde „prozkoušíte“ své budoucí profesory.
Ke zkouškám je třeba jít s vědomím, že oni vás CHTĚJÍ PŘIJMOUT. Je to jejich práce, kterou by bez vás neměli. Pokud nejste opravdu nepoužitelný uchazeč, nic u zkoušek není „naschvál“ nastaveno tak abyste neuspěli. Nemusíte se tam projevit jako virtuózní muzikant. Zkoušejícím musíte vnuknout vizi, že jste „materiál z kterého časem půjde něco udělat“. A věřte, že u zkoušek se setkáte s tak zkušenými učiteli, že to na vás poznají i kdyby se vám zrovna dvakrát nedařilo. Pokud jste (bohužel) neperspektivní uchazeč, buďte rád, že vás rozkryli hned u zkoušek a ne až po dvou nebo třech letech utrpení vašeho i utrpení profesorů.

U zkoušek se chovejte skromně, ale přirozeně sebevědomě. Pokud dorazíte v nevhodném oblečení, nikdo vás z nich nevykáže, ani nebudete hůře hodnocen. Ale zkoušejícím jistě začne hlodat v hlavách myšlenka: „Kašle na nás už teď. Co bude za rok za dva? Bude chodit do hodin s lahví piva v ruce?“

oblek           triko
RADĚJI TAKTO...           ...NEŽ TAKTO

Mnozí uchazeči se snaží u zkoušek vzbudit soucit okázalým projevováním své trémy. To je zlozvyk z jiných škol. Uchazeč očekává, že si zkoušející po zkoušce mezi sebou řeknou: „On byl jinak šikovný, jen měl hroznou trému...“ Na to zapomeňte! Konzervatoř není gymnázium. Zkoušející si naopak řeknou: „Viděls jak se klepal? Co tady s ním budeme dělat? Vždyť se nám pak na pódiu při koncertech úplně rozsype!“ V praktickém muzicírování je tréma „přitěžující okolností“ a ne omluvou!

Takže vzhůru ke zkouškám! Dobře se na ně připravte a chovejte se u nich jako dospělí.
Vše jistě dobře dopadne!

OSTRAVA PŘÍPRAVA NA KONZERVATOŘ UČITEL BICÍ NÁSTROJE PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY POHOVOR PŘIJÍMAČKY JKGO